O Chanel
Už když jsme si pořizovali Rafu, snažila se mě mamka přesvědčit, že malý pejsek by se nám “hodil” mnohem více, než další obr. Podařilo se mi jí ale přesvědčit, že australák je přeci mnohem menší než labrador a ať si nedělá starosti. Následující rok pak trochu připomínal příběh z Maxipsa Fíka, neboť Rafael rostl...a rostl...a rostl…Až je nakonec stejně velký jak Ajka :-D
Ale téměř po roce se mamka zmínila, že by se jí časem líbilo, kdyby nám doma něco menšího ťapkalo. A v Rakousku jsme přece viděli ty krásné kavalíry... Toho se chytla Terka a vyhlídla si v Ústí štěňátka kavalírů. Když jsem se o tom dozvěděla, ze zvědavosti jsem začala hledat, jestli někde náhodou nemájí štěňátka po co nejzdravějších rodičích, kteří navíc ještě sportují.
A tak jsem narazila na CHS Gold Wiktoris od Ivety Slabé. Její Ebynka měla zrovna dvě štěňátka, navíc z videí vypadala jako nadšená agiliťačka a všechny zdravotní vyšetření jí vyšly na jedničku. Co víc, CHS se nacházela nedaleko Brna, takže pro mě nebyl problém, se jet na štěňátka podívat. Když jsme se rozhodli i doma, že vlastně bude super mít i nějáké "gaučáka", začali jsme se všichni těšit. Už když jsem se na ní byla podívat, vyprávěla mi paní chovatelka, jak je akční a to jí zůstalo :-).
Chanelka je takovej malej neposeda. Ač byla z Rafy ze začátku rozpačitá, a on moc nevěděl jak si takovou malou terorizátorkou hrát, během léta se spolu krásně sžili a pozorovat jejich hry stojí opravdu za to. Úplně nejradši je, když jsme u vody a ona může na břehu štěkat na Rafu běhajícího a plavajícího za míčkem. Zatím jde do vody jen po bříško, ale myslím, že stejně jako u Rafy se to příští léto odbourá.
Vedle toho má krásný zájem o hračky a při přetahovaní dovede hrozivě vrčet. Postupně ji také seznamuji s agility – zatím zná jen tunely a už teď mám co dělat, abych jí stíhala.
Jako správný aristokrat také ví, že nejpohodlněji se spí na gauči. Že jezdit v autě se má vepředu na sedačkách a né v kufru. Zkrátka a dobře si nám tahle potvora dokonale omotala kolem tlapky :-)
Ale téměř po roce se mamka zmínila, že by se jí časem líbilo, kdyby nám doma něco menšího ťapkalo. A v Rakousku jsme přece viděli ty krásné kavalíry... Toho se chytla Terka a vyhlídla si v Ústí štěňátka kavalírů. Když jsem se o tom dozvěděla, ze zvědavosti jsem začala hledat, jestli někde náhodou nemájí štěňátka po co nejzdravějších rodičích, kteří navíc ještě sportují.
A tak jsem narazila na CHS Gold Wiktoris od Ivety Slabé. Její Ebynka měla zrovna dvě štěňátka, navíc z videí vypadala jako nadšená agiliťačka a všechny zdravotní vyšetření jí vyšly na jedničku. Co víc, CHS se nacházela nedaleko Brna, takže pro mě nebyl problém, se jet na štěňátka podívat. Když jsme se rozhodli i doma, že vlastně bude super mít i nějáké "gaučáka", začali jsme se všichni těšit. Už když jsem se na ní byla podívat, vyprávěla mi paní chovatelka, jak je akční a to jí zůstalo :-).
Chanelka je takovej malej neposeda. Ač byla z Rafy ze začátku rozpačitá, a on moc nevěděl jak si takovou malou terorizátorkou hrát, během léta se spolu krásně sžili a pozorovat jejich hry stojí opravdu za to. Úplně nejradši je, když jsme u vody a ona může na břehu štěkat na Rafu běhajícího a plavajícího za míčkem. Zatím jde do vody jen po bříško, ale myslím, že stejně jako u Rafy se to příští léto odbourá.
Vedle toho má krásný zájem o hračky a při přetahovaní dovede hrozivě vrčet. Postupně ji také seznamuji s agility – zatím zná jen tunely a už teď mám co dělat, abych jí stíhala.
Jako správný aristokrat také ví, že nejpohodlněji se spí na gauči. Že jezdit v autě se má vepředu na sedačkách a né v kufru. Zkrátka a dobře si nám tahle potvora dokonale omotala kolem tlapky :-)