Proč Rafa?
Předtím než vás seznámím s Rafou, bych ráda napsala pár slov o tom, jak jsem k němu vlastně přišla.
Už od malička jsem si přála pejska a tak pořízení Ajky bylo pro mě jednou z mých nejšťastnějších událostí. Ale po dvou letech, kdy jsme se konečně dostali spolu na cvičák, přišlo tak trochu zklamání. Na jednu stranu jsem byla hrozně šťastná, že konečně můžu začít s agility. Na druhé straně ale bylo zoufalství z Ajky "nadšení" a projevu. I když občas měla dny, kdy jí agility opravdu bavilo a běžela se zájmem, po prvním běhu většinou vystřízlivěla a zbytek si radši v klidu prošla. Mé nadšení pro agility a postupně i pro další psí sporty ale neochabovalo a tak jsem se začala koukat po tom správném štěněti. Samozřejmě, že jsem většinu času strávila brouzdáním po stanicích, kde zrovna měli úžasná štěnda borderek, ale jak šel čas a druhý pes doma stále neprocházel, narazila jsem na spoustu dalších plemen, které se do všeho vrhali se stejným nadšením jako bordery. A jedním z těchto plemen byl i australák...
S myšlenkou, že mi druhý pes nebude stejně dovolen, jsem nadšeně procházela hlavně americké stanice a dál snila, že třeba jednou se můj sen splní...Přitom jsem narazila na stanici, ve které zrovna štěňátka plánovali a to po rodičích, ze kterých jsem byla naprosto unešená a unešená zůstávám dodnes :) Naštěstí pro mě se ale tento vrh na internenu nikdy neobjevil...
Dva roky na to jsem věděla, že pojedu na rok do zahraničí a pořizovat si v té době psa by bylo trochu kontraproduktivní, tak mé snahy nachvíli ustaly a ve volném čase jsem se koukala opět na bordeří štěňátka. Když jsem se vrátila bylo mi jasné, že pořizovat si psa v době, kdy se mi blíží vejška taky moc chytré není a tak uplynul rok a nastal čas maturit. Krátce před maturitou se chodí každoroční dogtrekk v Krušných horách a něják se to sešlo a Lucka mi nabídla, že bych mohla jít s její australandou Amy. Slovo dalo slovo a týden poté jsme stáli společně na startu MIDu. Během toho dne mě Amy naprosto uchvátila. Nejen povahou, ale i tím jak byla akční a celou tůru odešla naprosto bez protestů a navíc krásně tahala. Něco, co jsem u Ajky nikdy nepoznala...
A tak po návratu domů jsem během vyprávění o treku před tátou zmínila i povahu Amy a také to, že má být za pár dní nakrytá. Souhlas od táty byl něco, co jsem opravdu nečekala, ale i poloviční úspěch byl obrovský pokrok. Protože ale Amy ještě ani nebyla v očekávání a nebylo vůbec jisté, zda se štěňata narodí, začala jsem hledat i jinde. Vzpoměla jsem si na americkou stránku s pracovními aussíky a skrze ni jsem se dostala na WEWASC. V letu jsem prohlédla všechny stanice a zjistila, že v jedné zrovna mají štěňátka. Po bližším zkoumání rodičů jsem objevila Torche - bratra Tullyho a na první pohled jsem se "zamilovala" a o vrhu bylo rozhodnuto. Zbývalo už jen přesvědčit mamku. Naštěstí i to se podařilo a já jsem konečně po tolika letech snění mohla napsat email o své vysněné štěňátko. V té době byli už volní už jen dva kluci a jedna holka, na kterou byl i můj mail směřován. Nakonec jsme ale po další diskuzi zvolili za vhodnějšího pejska. No a protože ze dvou kluků byl jen jeden s bílou náprsenkou - stejnou jako Torch - nebylo to rozhodování těžké.
Doma už jen zbývalo zvolit správné jméno. Mé návrhy na Cashe nebo Dashe byly rychle zamítnuty s tím, že by jméno mělo být vtipné a s nějákou symbolikou. No a protože všichni doma milujem tenis a Roger je v Čechách značně "nepraktický" ani tady se nerozhodovalo dlouho :-)
A tak jsme se dva týdny poté jeli podívat na tehdy 5-ti týdeního Rafaela.
Už od malička jsem si přála pejska a tak pořízení Ajky bylo pro mě jednou z mých nejšťastnějších událostí. Ale po dvou letech, kdy jsme se konečně dostali spolu na cvičák, přišlo tak trochu zklamání. Na jednu stranu jsem byla hrozně šťastná, že konečně můžu začít s agility. Na druhé straně ale bylo zoufalství z Ajky "nadšení" a projevu. I když občas měla dny, kdy jí agility opravdu bavilo a běžela se zájmem, po prvním běhu většinou vystřízlivěla a zbytek si radši v klidu prošla. Mé nadšení pro agility a postupně i pro další psí sporty ale neochabovalo a tak jsem se začala koukat po tom správném štěněti. Samozřejmě, že jsem většinu času strávila brouzdáním po stanicích, kde zrovna měli úžasná štěnda borderek, ale jak šel čas a druhý pes doma stále neprocházel, narazila jsem na spoustu dalších plemen, které se do všeho vrhali se stejným nadšením jako bordery. A jedním z těchto plemen byl i australák...
S myšlenkou, že mi druhý pes nebude stejně dovolen, jsem nadšeně procházela hlavně americké stanice a dál snila, že třeba jednou se můj sen splní...Přitom jsem narazila na stanici, ve které zrovna štěňátka plánovali a to po rodičích, ze kterých jsem byla naprosto unešená a unešená zůstávám dodnes :) Naštěstí pro mě se ale tento vrh na internenu nikdy neobjevil...
Dva roky na to jsem věděla, že pojedu na rok do zahraničí a pořizovat si v té době psa by bylo trochu kontraproduktivní, tak mé snahy nachvíli ustaly a ve volném čase jsem se koukala opět na bordeří štěňátka. Když jsem se vrátila bylo mi jasné, že pořizovat si psa v době, kdy se mi blíží vejška taky moc chytré není a tak uplynul rok a nastal čas maturit. Krátce před maturitou se chodí každoroční dogtrekk v Krušných horách a něják se to sešlo a Lucka mi nabídla, že bych mohla jít s její australandou Amy. Slovo dalo slovo a týden poté jsme stáli společně na startu MIDu. Během toho dne mě Amy naprosto uchvátila. Nejen povahou, ale i tím jak byla akční a celou tůru odešla naprosto bez protestů a navíc krásně tahala. Něco, co jsem u Ajky nikdy nepoznala...
A tak po návratu domů jsem během vyprávění o treku před tátou zmínila i povahu Amy a také to, že má být za pár dní nakrytá. Souhlas od táty byl něco, co jsem opravdu nečekala, ale i poloviční úspěch byl obrovský pokrok. Protože ale Amy ještě ani nebyla v očekávání a nebylo vůbec jisté, zda se štěňata narodí, začala jsem hledat i jinde. Vzpoměla jsem si na americkou stránku s pracovními aussíky a skrze ni jsem se dostala na WEWASC. V letu jsem prohlédla všechny stanice a zjistila, že v jedné zrovna mají štěňátka. Po bližším zkoumání rodičů jsem objevila Torche - bratra Tullyho a na první pohled jsem se "zamilovala" a o vrhu bylo rozhodnuto. Zbývalo už jen přesvědčit mamku. Naštěstí i to se podařilo a já jsem konečně po tolika letech snění mohla napsat email o své vysněné štěňátko. V té době byli už volní už jen dva kluci a jedna holka, na kterou byl i můj mail směřován. Nakonec jsme ale po další diskuzi zvolili za vhodnějšího pejska. No a protože ze dvou kluků byl jen jeden s bílou náprsenkou - stejnou jako Torch - nebylo to rozhodování těžké.
Doma už jen zbývalo zvolit správné jméno. Mé návrhy na Cashe nebo Dashe byly rychle zamítnuty s tím, že by jméno mělo být vtipné a s nějákou symbolikou. No a protože všichni doma milujem tenis a Roger je v Čechách značně "nepraktický" ani tady se nerozhodovalo dlouho :-)
A tak jsme se dva týdny poté jeli podívat na tehdy 5-ti týdeního Rafaela.
Why Rafa?
Why Rafa?
Before I write something about him, I would like to start about the way, that led me to him.
Since I was little I had wanted a dog. Then we got Ajka and I was very happy for that. Two years later I started to do agility with her and the problems arised. She was definitely a good dog for a beginner, but running with her was quite boring. Althought she made no mistakes, she never ran. So most of our eliminations resulted from her speed and times. So shortly after I started with agility, I also began with searching the internet thoroughly for the best "agility" puppy. Of course I wanted a border collie....and even though my parents never said "yes" to my chosen puppy, I kept searching and dreaming. After some time I found that, that beside border collies there are plenty of other breeds that can excell in agility and many other sports. And one of them was australian shepherd. Because I knew, I wouldn't be allowed to have my new dog, I went through almost every working kennel in the USA, that had webside. And I found a beautiful litter, which was supposed to be born in 2007. I knew, that if the puppies had been born, I would have been again disappointed, because there was no chance, I could have had one. Fortunelty for me, this litter has never appeared on the internet.
After two years I knew, I should stop looking, because I was going to spend a year abroad. There I kept visiting websides with BC pups again, and after my return I stopped looking and dreaming at all, because I had no clue, where I will spend the upcoming years at university.
But shortly before I was about to finish high school, my friend Lucie Abrahamova offered me to walk on dogtrekking with her aussie Amy. I was happy for the offer, because I had wanted to participate in DT for so long, but due to Ajka's displazia it was quite impossible. So that's how I met Amy, and I was amazed by her. I returned home and next day I mentioned to my dad that she was amazing, she loves kids and is always ready for action. And I added that this summer Lucka is planning a litter with her. And my dad said "okay", if mum agrees...
But because Amy hadn't been mated yet, the puppies would be available in late August, I also started looking for the right puppy, that I could take home in the beginning of June. Somehow I remembered the "working aussie source" and through that I found WEWASC, I looked at every kennel and in one of them, they just had puppies. When I was looking for some info about the sire I found his brother Torch, and I was impressed and knew, that this litter is the one I want to have a puppy from. But like I said I needed an allowance from my mum. Fortunally the puppies were cute, so finally, after so many years of waiting, I could write an email to the breeder asking about her puppy. I was very lucky that they still had one girl available, as Elke wrote me. But then after some consideration I changed my mind and decided that boy would be better, and because I admired Torch, the didn't have a hard time with chosing, there was only one boy, that looked very similar and still was for sale...
When everything was settled we started looking for the right name. And because we all love tennis, we didn't have hard time with choosing. So after two weeks we were driving to Hanover to visit our 5 weeks old Rafael.
Before I write something about him, I would like to start about the way, that led me to him.
Since I was little I had wanted a dog. Then we got Ajka and I was very happy for that. Two years later I started to do agility with her and the problems arised. She was definitely a good dog for a beginner, but running with her was quite boring. Althought she made no mistakes, she never ran. So most of our eliminations resulted from her speed and times. So shortly after I started with agility, I also began with searching the internet thoroughly for the best "agility" puppy. Of course I wanted a border collie....and even though my parents never said "yes" to my chosen puppy, I kept searching and dreaming. After some time I found that, that beside border collies there are plenty of other breeds that can excell in agility and many other sports. And one of them was australian shepherd. Because I knew, I wouldn't be allowed to have my new dog, I went through almost every working kennel in the USA, that had webside. And I found a beautiful litter, which was supposed to be born in 2007. I knew, that if the puppies had been born, I would have been again disappointed, because there was no chance, I could have had one. Fortunelty for me, this litter has never appeared on the internet.
After two years I knew, I should stop looking, because I was going to spend a year abroad. There I kept visiting websides with BC pups again, and after my return I stopped looking and dreaming at all, because I had no clue, where I will spend the upcoming years at university.
But shortly before I was about to finish high school, my friend Lucie Abrahamova offered me to walk on dogtrekking with her aussie Amy. I was happy for the offer, because I had wanted to participate in DT for so long, but due to Ajka's displazia it was quite impossible. So that's how I met Amy, and I was amazed by her. I returned home and next day I mentioned to my dad that she was amazing, she loves kids and is always ready for action. And I added that this summer Lucka is planning a litter with her. And my dad said "okay", if mum agrees...
But because Amy hadn't been mated yet, the puppies would be available in late August, I also started looking for the right puppy, that I could take home in the beginning of June. Somehow I remembered the "working aussie source" and through that I found WEWASC, I looked at every kennel and in one of them, they just had puppies. When I was looking for some info about the sire I found his brother Torch, and I was impressed and knew, that this litter is the one I want to have a puppy from. But like I said I needed an allowance from my mum. Fortunally the puppies were cute, so finally, after so many years of waiting, I could write an email to the breeder asking about her puppy. I was very lucky that they still had one girl available, as Elke wrote me. But then after some consideration I changed my mind and decided that boy would be better, and because I admired Torch, the didn't have a hard time with chosing, there was only one boy, that looked very similar and still was for sale...
When everything was settled we started looking for the right name. And because we all love tennis, we didn't have hard time with choosing. So after two weeks we were driving to Hanover to visit our 5 weeks old Rafael.