O této události se dočtete více poté co kliknete na read more.
You can read about this event after clicking on read more.
You can read about this event after clicking on read more.
Tento víkend jsem se s Rafou zúčastnila našeho prvního záchranářského víkendu pod vedením Ivety Soukupové, poslušnost vedla a celý vikend zorganizovala Beata Štýbrová. Akce se konala nedaleko Příbrami a hlavní důvod proč jsem se akce chtěla zúčastnit, byl hlavně socializační test pro Rafu.
Na místo jsme dorazili už v pátek v podvečer. Poté co jsme se všichni ubytovali, následovalo krátké povídání o samotné záchranařině a pár ukázkových videí. Na další den jsme měli zakázano dávat pejskům snídani a na první trénink si vzít pro psa co nejlepší motivaci, ať již v podobě hračky nebo pamlsku. Já jsem měla pro Rafu uzené a motivátor to byl opravdu skvělý.
Jako první nás tedy v sobotu dopoledne čekala záchranařina, kterou jsme trénovali v starém, již nepoužívaném kravíně (skladu). První co pejsek musí pochopit je štěkání na figuranta (Lucku), díky kterému se dostane k odměně. Rafa zkoušel všechno možné – od lehnutí, sednutí přes odcouvaní a otočky – nakonec se ale „dopracoval“ ke štěkání a velmi brzy pochopil, že bez toho to tady nejde. Nakonci prvního tréninku jsme se dostali k tomu, že Lucka stála 10 metrů od nás a Rafa jí „našel“ a vyštěkal, ikdyž pořád s drobným odcouváním nebo sem tam i otočkou. Celý objekt jsme si prošli a jediné s čím měl Rafa problémy byly železné příkré schody. I ty ale nakonec vyběhl a seběhl.
Odpoledne byla na pořadu dne poslušnost, kde jsme pilovali povel ke mně a hráli si na cizím place.
Další den jsme opět zahájili záchranařinou, tentokrát však v jiném objektu, kde jsme cvičili v rozlehlé, osvětlené půdě. Někokrát jsme si zde vyzkoušeli vyhledání odkrytého fuguranta ne delší vzdálenost a pak jsme se vrhli na chůzi po nepříjemném materiálu, proběhnutí železným tunelem a přechod mříže, srkze kterou bylo vidět do přízemí. To, že to Rafa pochopil jsem viděla hned v následujícím vyhledání, kdy dva metry dlouhou mříž přeskočil, proběhl tunel a našel Lucku, která ležela hned za ním a jako bonus od něj ještě dostala pusu :-).
Odpoledne nás opět čekala poslušnost, povel "ke mně" už vypadal mnohem líp, navíc jsme i získali cenné typy co a jak trénovat dál. Okolo 4. jsme pak spokojení odjížděli domů a už se těšíme na další víkendovku, tentokrát snad již s teplejším počasím :-) A Beatě Štýbrové, Ivetě Soukupové a Lucce Procházkové moc děkujeme za super pohodový víkend, cenné rady a trpělivost, kterou s námi měli.
Na místo jsme dorazili už v pátek v podvečer. Poté co jsme se všichni ubytovali, následovalo krátké povídání o samotné záchranařině a pár ukázkových videí. Na další den jsme měli zakázano dávat pejskům snídani a na první trénink si vzít pro psa co nejlepší motivaci, ať již v podobě hračky nebo pamlsku. Já jsem měla pro Rafu uzené a motivátor to byl opravdu skvělý.
Jako první nás tedy v sobotu dopoledne čekala záchranařina, kterou jsme trénovali v starém, již nepoužívaném kravíně (skladu). První co pejsek musí pochopit je štěkání na figuranta (Lucku), díky kterému se dostane k odměně. Rafa zkoušel všechno možné – od lehnutí, sednutí přes odcouvaní a otočky – nakonec se ale „dopracoval“ ke štěkání a velmi brzy pochopil, že bez toho to tady nejde. Nakonci prvního tréninku jsme se dostali k tomu, že Lucka stála 10 metrů od nás a Rafa jí „našel“ a vyštěkal, ikdyž pořád s drobným odcouváním nebo sem tam i otočkou. Celý objekt jsme si prošli a jediné s čím měl Rafa problémy byly železné příkré schody. I ty ale nakonec vyběhl a seběhl.
Odpoledne byla na pořadu dne poslušnost, kde jsme pilovali povel ke mně a hráli si na cizím place.
Další den jsme opět zahájili záchranařinou, tentokrát však v jiném objektu, kde jsme cvičili v rozlehlé, osvětlené půdě. Někokrát jsme si zde vyzkoušeli vyhledání odkrytého fuguranta ne delší vzdálenost a pak jsme se vrhli na chůzi po nepříjemném materiálu, proběhnutí železným tunelem a přechod mříže, srkze kterou bylo vidět do přízemí. To, že to Rafa pochopil jsem viděla hned v následujícím vyhledání, kdy dva metry dlouhou mříž přeskočil, proběhl tunel a našel Lucku, která ležela hned za ním a jako bonus od něj ještě dostala pusu :-).
Odpoledne nás opět čekala poslušnost, povel "ke mně" už vypadal mnohem líp, navíc jsme i získali cenné typy co a jak trénovat dál. Okolo 4. jsme pak spokojení odjížděli domů a už se těšíme na další víkendovku, tentokrát snad již s teplejším počasím :-) A Beatě Štýbrové, Ivetě Soukupové a Lucce Procházkové moc děkujeme za super pohodový víkend, cenné rady a trpělivost, kterou s námi měli.